Kontaktujte nás: +420778011526 | info@atelierobnovy.cz

STAVEBNE HISTORICKÉ PRŮZKUMY:


Arnolec, kaple sv. Anny

Vznik kaple sv. Anny spadá do 70. – 80. let 17. století, kdy byla vystavěna zjevně z iniciativy držitele zdejšího panství Černá – Rudolec, Antonína Františka z Collalto et San Salvatore. Kaple stála na trase jihozápadní komunikace spojující Jersín s Arnolcem. Z období vzniku kaple pochází hlavní základní hmota objektu, včetně krovu a zděného štítu nad vstupním průčelím. Pozdější nevýrazné úpravy realizovány pouze na přelomu 19. a 20. století, spočívající ve výměně dlažby v interiéru, výměně výplně vstupního otvoru, svým tvarem již nerespektující segmentový záklenek původního vstupu a opravě omítek. V omítkových vrstvách kaple se nachází starší nápisy, psané vesměs rudkou.


Bobrová, Bílkův mlýn


Brno, Nováčkova č. p. 74

Městský dům o třech podlažích, pod celým půdorysem podsklepený, se schodišťovou přístavbou do dvora. Plocha západního průčelí opatřena hodnotnou fasádou se secesní modelací. V průčelí osazena novodobá špaletová okna, v přízemí původní dvoukřídlé vstupní dveře po odborné obnově. Dvorní průčelí opatřeno pavlačí, celkově bez prvků architektury. Průčelí opatřeno novodobými bílými plastovými okny. V přízemí osazeny historické dvoukřídlé, částečně prosklené dveře. Dvorní schodišťová přístavba dochována (včetně výplní vstupních otvorů) bez novodobých a znehodnocujících zásahů. V interiéru přístavby vřetenové schodiště; mezi rameny schodiště vložen tubus se suchými záchody.
Původní dispozice interiérů mírně upravena (z původně malých bytových jednotek o rozsahu 1+1 vzájemným propojeným vytvořeny bytové jednotky o rozsahu 2+1). Dispozice doplněna bezkoncepčně o vestavby sociálního zázemí.
Objekt vystavěný v roce 1907 jako novostavba; dochován bez zásadních proměn průčelí i dispozice.


Brtnice, dům č. p. 75


Brtnice, hřbitovní kaple sv. Floriána

Vznik kaple sv. Floriána spadá do 70. – 80. let 17. století. Důvod vzniku kaple pravděpodobně votivní, v souvislosti s četnými požáry města, které město zasáhly v průběhu 17. století. Z období vzniku kaple pochází hlavní základní hmota objektu, včetně krovu a obou zděných štítů. Pozdější úpravy realizovány zejména v první polovině 19. století, kdy je interiér kaple v roce 1825 zaklenut a v roce 1842 vyspraven. Kaple nevhodně opravena v 90. letech 20. století.


Brtnice, sýpka


Budeč (okres JH), zámek

Dosud málo prozkoumaný areál zámku, opomíjený také v odborné literatuře (!). Hlavní obytná budova zámku o dvou křídlech, na JV s rizalitem. Severní křídlo doplněno o arkádovou lodžii. Interiéry dosud skrývají klenební konstrukce gotického, renesančního, barokního a klasicistního stáří. V úrovni prvního patra jsou zachovány rovné omítané stropy, ve dvou místnostech v JV části opatřené malovanou výzdobou z druhé poloviny 19. století. Jedna místnost završena rovným omítaným stropem s fabiony a profilovaným olištováním po obvodu. V rizalitu se v úrovni patra nachází ranně barokní kaple z roku 1672, sklenutá dvěma poli křížové klenby. Pod objektem zachováno rozlehlé sklepení o několika úrovních. Nad objektem je v téměř celém rozsahu dochován barokní krov; nad rizalitem krov z 19. st.

Objekt zatížen bohatou historií. Nejstaršími zaznamenanými vlastníky sídla byli páni z Budče, původem rodu z rakouské Thürnau (Trnavy); poté Bořitové z Budče, Koňasové z Vydří, Jankovští z Vlašimi, Matyášovští z Matyášovic, řád premonstrátů z kláštera v Louce (u Znojma), Wallisové. Historicky zajímavé jsou především v elaborátu SHP zdokumentované spory mezi členy rodu Koňasů z Vydří a přiblížení historie rodu Bořitů z Budče.


Častohostice, kostel sv. Barbory


Dačice, bašta 


Dačice, dům č. p. 65


Dolní Čepí, kostel sv. Václava

Areál kostela sv. Václava se řadí mezi nejvýznamnější sakrální památky na historickém území Moravy. Jeho historie sahá až k samým počátkům středověkého osidlování zdejšího regionu; počátky této stavby jsou nejnovějšími výzkumy kladeny na počátek, případně do první čtvrtiny 13. století, což kostel sv. Václava řadí mezi vůbec nejstarší památky nejen na Bystřicku. Tento fakt podtrhuje i skutečnost, že se do dnešních dnů kostel dochoval bez výrazných mladších stavebních a architektonických zásahů. Před námi tak stojí kostel románského původu se zcela typickou dispozicí a stavebním pojetí. Cenné je nejenom původní dochované dispoziční řešení stavby, ale také specifika v podobě dvojice nad sebou umístěných krucht či fragment někdejší věže, druhotně upravený na pavlač nástupu na kruchtu.

Areál je dotvořen ohradní zdí, jejíž součástí je na samém východním cípu přízemní budova márnice. Také tato stavba si uchovala mimořádně autentickou podobu s řadou klasicistních detailů. 


Herálec (u Humpolce), hrobka majitelů zámku


Heřmanov, kostel sv. Mikuláše

Vznik kostela spadá do období přelomu 15. a 16. století. Z pozdně gotického období zachována loď, polygonálně ukončené presbyterium se „starou“ sakristií (přiloženou k severozápadnímu průčelí) a první dvě nadzemní podlaží věže. V závěrečné čtvrtině 16. století vrcholně renesanční úpravy spočívající v zaklenutí presbytáře, věž v přízemí zaklenuta křížovou klenbou a zvýšena o druhé zděné (zvonové) patro. V průběhu 80. let 17. století raně barokní přestavba, v rámci které dochází ke zvýšení a zaklenutí lodě. Na přelomu 20. a 30. let 18. století vrcholně barokní úpravy interiéru, spojené s druhotným posazením klenebních patek v lodi a presbyteriu na mělké pilastry završené římsovými hlavicemi. V závěru presbyteria prolomena kasulová okna. V roce 1838 v lodi a presbyteriu klasicistně upravena okna (kasulová okna v závěru presbyteria ponechána). V letech 1880 až 1881 vystavěna šestiboká sakristie, přiložená k severovýchodní stěně presbyteria, postavena nová zděná hudební kruchta a u jihovýchodního průčelí věže vystavěna přístavba se schodištěm do věže. Interiér prvního patra věže zaklenut segmentovou klenbou. V roce 1910 postavena kaple Božího hrobu, přiložená k jihovýchodnímu průčelí lodě, přemístěny vstupy na hudební kruchtu a upraveny boční oltáře. Rozsáhlá rekonstrukce kostela v letech 1969 až 1972 a dále v roce 1997, kdy došlo k odstranění původních krovů nad lodí, presbyteriem a přístavbou schodiště. V kostele uchován cenný mobiliář. Ve věži cenný soubor zvonů z let 1493, 1516 a 1534.


Hranice u Malče, dvůr č. p. 6

Severovýchodní křídlo pozdně barokního hospodářského areálu, skládající se z přízemní hospodářské budovy (kravína) a přiléhající patrové správní a obytné budovy. Vznik stávajícího areálu na místě zjevně staršího vrchnostenského hospodářství spadá do období těsně po roce 1746, kdy se malečské panství s Hranicemi dostává do majetku Auersperků. Po roce 1843 patrová budova zcela nahrazuje dosavadní sídlo správy dvora, dosud sídlící v budově bývalého zámku, jenž je bezprostředně poté přestavěn na sýpku. Stavební úpravy se dotýkají také zkoumané patrové správní budovy (dnes čp. 6), a to zejména úpravou schodiště. Panství Maleč včetně dvora v Hranicích od roku 1862 ve vlastnictví JUDr. Františka Ladislava Riegera. Zdejší dvůr je v držení Riegrovi rodiny (mimo období mezi lety 1948 až 1994, kdy byl areál zestátněn) až do roku 2010, kdy jej získali stávající majitelé. Po úmyslně založeném požáru v roce 1891 je celý areál obnoven v duchu industriální architektury, jejíž užití je v daném regionu a období charakteristické. Další úpravy jsou realizovány v letech 1893 a 1902. Po roce 1948 prochází areál dvora částečnou devastací. V objektu se do dnešních dnů zachovalo četné množství cenných stavebních detailů. Mezi takové patří zejména konstrukce kleneb pozdně barokního a klasicistního stáří, především pak pozdně barokní trojlodní zaklenutí stájí (kravína).


Jemnice, bývalá kaple sv. Alžběty a špitál

Středověký jednolodní orientovaný špitální kostel sv. Alžběty, postavený po roce 1462 z iniciativy jemnických měšťanů, vykonávajících poslední vůli Štěpána Guldnera. Kostel po roce 1578 opatřen pozdně renesanční jednovrstvou sgrafitovou rustikou završenou perlovcem, z části obnovenou po roce 1990. Po josefovských reformách v závěru 18. století adaptován na obytný dům. V závěrečné čtvrtině 19. století k jižnímu průčelí presbyteria přistavěna od základu přízemní obytná budova; bez novodobých a znehodnocujících zásahů.

V budově někdejšího kostela z části zachovány architektonické detaily (kamenné ostění oken a dveří gotického stáří). Interiér lodě kostela druhotně výškově i dispozičně rozčleněn; přízemí v celém rozsahu klenuté valenými klenbami s výsečemi, patro je mimo prostor černé kuchyně plochostropé. Presbyterium výrazně stavebně upraveno v souvislosti se stavbou přiléhající přízemní obytné budovy; interiér opatřen novodobým rovným omítaným podhledem. Přízemní obytná budova přiléhající k jižnímu průčelí presbyteria je v celém rozsahu podsklepená, přízemí opatřeno v celém rozsahu rovným omítaným podhledem.

Krov nad půdorysem kostelní lodi je novodobý, zhotovený po roce 1995; krov nad presbyteriem a přízemní obytnou budovou pochází ze závěrečné čtvrtiny 19. století.


Jemnice, měšťanský dům č. p. 34

Měšťanský dům č.p. 34 na náměstí Svobody v Jemnici představuje objekt se značně složitým vývojem, sahající až do počátků formování městské zástavby na ostrožně rozprostírající se nad řekou Želetavkou v průběhu první poloviny 14. století. Na základě zběžné analýzy městské zástavby se dá předpokládat vznik objektu na konci zřejmé druhé stavební vlny, kdy došlo k zastavění dosud rozlehlého náměstí patrně dvěmi bloky domů. Zkoumaný objekt tedy pak následně přirozeně vyplnil původní spojnici mezi náměstím a hradem. Množství stavebních konstrukcí pochází právě z tohoto období. Další stavební konstrukce pak již lze zařadit až do mnohem mladšího období, tedy do doby pozdně barokní přestavby a období klasicismu, kdy došlo k úpravám fasád a krovu.


Jihlava, kostel sv. Ignáce


Kamenice u Jihlavy, dům č. p. 72


Křižanov, kostel sv. Václava


Měřín, kaple Panny Marie Sněžné

Původně špitální kaple raně barokních tvarů, jejíž vznik je na základě dosavadního poznání archivních pramenů možné směřovat do období mezi lety 1690 až 1724. Mimo obnovu kaple ve dvacátých letech 20. století, během které došlo k nepříliš zdařilé výměně konstrukce krovu, a během níž nebyla obnovena hmota věže sanktusníku, nebyla stavba dotčena výraznou stavební proměnou a uchovala si tak dodnes svůj původní barokní vzhled z doby výstavby. Mezi změny, které však nezasáhly do hmoty budovy, patří provedení novodobých vnějších omítek (1987), výměna dlažby v interiéru kaple (20. léta 20. století), úprava velikosti vstupního otvoru (polovina 19. století).


Moravské Křižánky, dům č. p. 45

Zkoumaný objekt lze, při srovnání s jinými soudobými sklářskými areály v okolí i jinde v českých zemích, spojit se sídlem vlastníka hutí, jejich správy, případně již od počátku (v úrovni přízemí) s hostinským provozem, který následně přetrval až do moderní doby. Vznik objektu spadá do období kolem poloviny 17. století (stavba vznikla na místě starších selských gruntů). Okolo poloviny 18. století dochází k úpravě zaklenutí části sklepních prostor. Na počátku 19. století hlavní obytná budova výrazně klasicistně přestavěna. Další dílčí úpravy zaznamenány ve druhé polovině 19. století. V průběhu druhé poloviny 20. století provedena řada nevhodných, avšak snadno reverzibilních zásahů.


Nížkov, kostel sv. Mikuláše, kostnice a fara


Nové Veselí, kostel sv. Václava


Pavlov (okres ZR), kostel sv. Filipa a Jakuba

Areál kostela sv. Jakuba a Filipa v obci Pavlov je tvořen budovou kostela, jehož jádro (presbyterium a 2/3 chrámové lodě) je raně gotického stáří. Toto zjištění se opírá zejména o nálezy raně gotických oken, jejichž tvarosloví výtvarně vychází z tzv. cistersko-burgundské gotiky. Severozápadní 1/3 chrámové lodě je dílem dostavby kostela ve třetí čtvrtině 18. století. Z této dostavby a přestavby kostela se též zachoval plán stavebních úprav. Presbyterium kostela je zakončeno plochým závěrem. K severovýchodní stěně presbyteria přiléhá obdélná sakristie. Kostel je zastřešen sedlovou střechou, na JV zvalbenou.
Interiér lodě kostela je zaklenutý křížovou klenbou s žebry novodobého původu (z let 1958 – 1964); presbyterium je sklenuto plackovou klenbou, provedenou teprve po roce 1900. Sakristie je sklenutá valenou klenbou členěnou dvojicí výsečí.
V jihovýchodním cípu areálu se nachází čtyřpodlažní věž završená zvonovou střechou. Přízemí věže (někdejší průjezd) je zaklenuto valenou klenbou pozdně gotického stáří. Areál je obehnán ohradí zdí; v nižší úrovni zděnou z kamene, ve vyšší úrovni z cihel (okolo r.1930).


Petrovice u Jihlavy, kostel sv. Petra a Pavla

Budova kostela, zasvěceného sv. Petru a Pavlu, je součástí drobné osady Petrovice, dnes místní části obce Puklice. Kostelní stavba je obklopena hřbitovem, lemovaným nepravidelně zalamovanou kamennou zdí a je posazena v dominantní poloze na výrazně vyvýšené terénní hraně nad pravým břehem řeky Jihlavy. Kostel je přirozeně orientován a sestává z malé obdélné lodi, k níž se na východě připojuje poněkud širší kněžiště gotického tvaru, a z mohutné západní věže. Na severu přiléhá ke kněžiští obdélná sakristie a oratoří v patře, při jižním průčelí lodi kryje původní vstup s lomeným portálem menší předsíň se sedlovou střechou a výraznou renesanční atikou. 

Interiér kostela je vesměs zaklenut gotickou žebrovou klenbou v presbytáři, jednoduchou klenbou v sakristii a renesanční výsečovou klenbou v prostoru lodi. V její západní části nad vstupem do podvěží je vyklenuta varhanní kruchta s bočním zděným schodištěm. Zastřešení kostela je sedlového tvaru, věž ukončuje cibulová střešní konstrukce s lucernou. Okna a vstupy různého tvaru dokumentují složitý vývoj objektu.

Vznik kostela je kladen do období vrcholného sředověku, výrazné proměny jsou spojovány s počátkem 17. století, kdy kostel sloužil jako pohřebiště majitelů puklického panství a dalších šlechtických statků v okolí. Tento účel dokládá neobvykle velké množství náhrobních kamenů a litinových pamětních desek z období od 16. do 19. století.


Polná, hřbitovní kostel sv. Barbory

I přes dosavadní tvrzení, která výstavbu kostela řadila do let 1720 až 1725, bylo na základě kritického rozboru architektury období vzniku přehodnoceno. Kostel představuje charakteristického zástupce tzv. raně barokní architektury, která se souběžně objevuje s pozdní renesancí ve druhé dekádě 17. století a trvá do 90. let 17. století, přičemž její aplikace se zcela vytrácí s nástupem 18. století, přičemž se, na základě zmíněné kritické analýzy stavby, předpokládá v rámci výstavby stávajícího kostela využití starší hmoty věže – zvonice, jejíž původ je nově řazen do období 16. či první poloviny 17. století. Dostavba zvonového patra věže pak spadá do doby stavby raně barokního kostela. Po požáru města v roce 1823, byl požárem poničený kostel při následné opravě opatřen novým krovem, věž získala zastřešení provizorní, které bylo nahrazeno odpovídajícím cibulovým krovem až v roce 1862. Kostel opatřen mimořádně cennou freskovou výmalbou kleneb od Karla Františka Teppera. Stejný autor vyhotovil též rozměrný oltářní obraz a obrazy bočních oltářů. V kostele jsou instalovány cenné barokní jedno-manuálové varhany pocházející z první čtvrtiny 18. století.


Poštorná, Lékařský dům


Prostředkovice, špýchar

Renesanční špýchar vystavěný v průběhu 16. století v areálu rozsáhlého hospodářského dvora. Patrová budova špýcharu se rozkládá na téměř pravidelném čtvercovém půdoryse a je zastřešena zvalbenou stanovou střechou pokrytou dřevěným šindelem. Obě výškové úrovně jsou vyjma jihovýchodní stěny členěny štěrbinovými sýpkovými okny stojatě obdélného tvaru, jež jsou v líci s fasádou armovány neopracovanými kameny. Vstup do objektu je umožněn z úrovně přízemí otvorem prolomeným v ose severovýchodní stěny. Budova je omítnuta hrubě hlazenou omítkou. Severní, západní a jižní průčelí je v nárožní zdobeno kvádrováním, u oken patra jsou provedeny rustikální škrábané pasparty. U jihozápadního průčelí je pasparta u pravého okna v patře doplněna o vročení 1581. Interiér stavby je v obou výškových úrovních opatřen dřevěným trámovým stropem s prkenným záklopem.


Radostín nad Oslavou, kostel sv. Bartoloměje

Původně opevněný areál farního kostela sv. Bartoloměje tvoří pohledovou dominantu širokému okolí. Nejstarší jádro městského kostela pochází z období první čtvrtiny 13. století, přičemž existence starších konstrukce není bez archeologického výzkumu zcela vyloučena. Z doby existence vnějšího opevnění se dodnes zachovala samostatně stojící věž a část ohradní stěny (zejména v úseku jižním a jihovýchodním). Na budově kostela není v období středověku vyloučena existence podsebití. Na počátku 16. století stavebně upravena a nově zaklenuta sakristie.
V 70. letech 18. století prochází areál kostela výraznější barokizací. Původní středověký stav zachycen na plánu barokní přestavby z počátku 70. let 18. století, který spolu s prokázáním existence stavebních konstrukcí (okna tvarově odpovídající v regionu relativně hojně zastoupené tzv. cistersko – burgundské gotiky v severní stěně presbyteria /nad sakristií/, kamenného sedlového portálu v severní obvodové stěně sakristie aj.) odpovídajících období před polovinou 13. století, vyloučil vznik stávající budovy kostela až v závěrečné čtvrtině 18. století, jak bylo dosud mylně uváděno. V rámci barokních úprav kostel rozšířen severozápadním směrem, vystavěny nové boční předsíňky a kůr. Interiér lodě kostela nově zaklenut trojicí pruských plackových kleneb do pasů, presbytář nově zaklenut plackovou klenbou s koutovými výběhy. Věž kostela zvýšena o zvonové podlaží.
V roce 1857 kostel i věž poškozeny požárem. Během roku 1857 postaven nový krov nad budovou kostela, věž zastřešena provizorně stanovou stříškou nahrazenou v roce 1924 novým cibulovým krovem s makovicí. Ve druhé polovině 19. století odstraněna z důvodů rozšíření hřbitova hmota boční předsíňky při severovýchodním bočním vstupu do lodě kostela.
Poslední, vesměs dekadentní úpravy realizovány v roce 1941 a ve druhé polovině 20. století (sejmutí vřetenového schodiště na kůr i půdu a jeho nahrazení komunikačně naprosto nevhodným a nedořešeným pojetím a rozšíření kůru v roce 1941, břízolitová omítka a obklad stěn v lodi kostela provedený ve třetí čtvrtině 20. století aj. Také provedení nových ciferníků v roce 1941 nepatří za šťastná řešení). V současné době připravována celková citlivá rehabilitace této jedinečné památky (obnova architektonického členění, výměna střešní krytina s obnovou sanktusníku apod.), v rámci které byl zpracován předkládaný elaborát SHP.
Někdejší barokní kostnice, jež je součástí JV části ohradní zdi areálu upravena ve druhé čtvrtině 19. století na kapli Panny Marie.
Kostel je zastřešen zvalbenou střechou, na západním průčelí se zděným štítem. Věž kostela je opatřena cibulovým zastřešením s makovicí. Interiér kostela zaklenut plackovými klenbami, v sakristii klenbou valenou výsečemi. Křížovou klenbou zaklenuta přízemní úroveň věže. Krov nad budovou kostela pochází z doby po požáru Radostína v roce 1857, cibulové zastřešení věže pochází z r. 1924, kdy byla také sejmuta provizorní stanová stříška z doby po požáru r. 1857.


Stonařov, fara

Areál římskokatolické fary čp. 83 ve Stonařově vyplňuje jihovýchodní kout někdejšího stonařovského náměstí. Je tvořen patrovou obytnou budovou, stájemi a stodolou. Jádro obytné budovy tvoří hmota někdejšího věžovitého paláce mladší stonařovské tvrze, jejíž počátky sahají do závěrečné čtvrtiny 14. století, kdy byla sídelním objektem polické větve významného rodu Ranožírovců. Poté v držení rodu píšícím se ze Stonařova a rodu z Ústrašína. Za držení stonařovského statku rodem z Prostiboře palác tvrze v závěrečné třetině 15. století pozdně goticky rozšířen do dvouprostorové podoby. Budova výrazně renesančně přestavěna a rozšířena v první čtvrtině 16. století rodem Roubíků z Hlavatce. Od roku 1531 do první čtvrtiny 18. století v majetku města Jihlavy, posléze tvrz využita pro sídlo stonařovské církevní správy. V průběhu druhé třetiny 18. století někdejší tvrz barokně přestavěna pro potřeby stonařovské farnosti. Ve stejné době zřízen nový farní hospodářský areál umístěný východně ve dvoře za budovou fary. V hlavní obytné budově zachovány klenební konstrukce pozdně gotického, renesančního, barokního a klasicistního stáří a rovněž velice cenný soubor dřevěných trámových stropů se záklopem (v přízemí zachován druhotně užitý renesanční malovaný trámový strop se záklopem). V patře objektu se nachází cenná vrcholně barokní kachlová kamna.
Zvlášť cenný objekt, se zásadní vazbou na nejstarší dějiny širokého regionu, tvořící neoddělitelnou součást areálu stonařovského farního kostela sv. Václava.


Suchá, kaple Nejsvětější Trojice

Původně barokní kaple obdélného půdorysu vystavěná nejpozději v sedmdesátých letech 18. století na náklady zdejšího sedláka Filipa Miksche. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století stavebně upravená; interiér kaple byl opatřen silně stlačenou klenbou s výsečemi dřevěné konstrukce a stavebně upravena byla okna prolomená v severní a jižní stěně. Při úpravách v 80. letech 19. století doplněna architektura průčelí. Poslední rekonstrukce kaple proběhly v roce 2001 a 2013.
Interiér vybaven hodnotným historickým mobiliářem; oltářem Nejsvětější Trojice barokních tvarů, lavicemi, křížovou cestou. Z doby výstavby kaple pochází zjevně jednokřídlé vstupní dveře svlakové konstrukce opatřené dobovým kováním, druhotně upravené při rekonstrukci v roce 1880.


Švařec, kaple Nejsvětější Trojice

Vznik kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci je dosud značně nejasný. Původ kaple lze s velkou pravděpodobností hledat ve spojitosti se zdejší rozsáhlou těžbou stříbrných rud, doloženou na zdejším území již ve 13. století. Z období vzniku kaple především nižší partie obvodového zdiva kaple a částečně i hmota obou štítů. Pozdější úpravy realizovány zejména na počátku 18. století (1708) a v roce 1857, kdy byla kaple důkladně opravena na náklady Vladimíra hraběte Mitrovského. Ve 40. letech 20. století prošla kaple rozsáhlou revitalizací, během které došlo nejen na výměnu krovu nad lodí kaple, ale též k rozsáhlým terénním úpravám v bezprostředním okolí kaple.


Telč - Staré Město, špitál

Vznik nejstarších konstrukcí skrytých v severním křídle (původní staroměstské faře) spadá do 14. století. Z této doby zachován sklep s klenutím, umístěný pod kaplí a dvojice kamenných portálů. Pozdější úpravy lze předpokládat v průběhu 15. a v první polovině 16. století. Ve třetí čtvrtině 16. století budova v souvislosti se změnou užívání na špitál výrazně přestavěna. Další rozsáhlá přestavba špitálního areálu, spojená s rozšířením hlavní obytné budovy směrem na západ a s dostavbou správních, obytných a hospodářských budov jižně od budovy původní realizována v šedesátých letech 18. století. Interiér staveb zaklenut plackovými klenbami do pasů, vesměs opatřených výzdobou vpadlými zrcadly. V rámci přestavby zřízena v hlavní obytné budově kaple Dítěte Ježíše, dosud opatřená cennou freskovou výmalbou (Josef. L. Daisinger) a hodnotných mobiliářem (oltář z dílny Františka Josefa Hamba). Areál v první polovině 50. let 20. století ohleduplně přestavěn pro potřeby domova důchodců. V roce 1977 zastavěna do proluky jižního křídla kotelna a část prostor západního upravena na prádelnu. V 80. letech 20. století do nádvoří vestavěna prosklená veranda. Po roce 1989 postupně restaurována kaple a při východním křídle zřízena přístavba kuchyně. V prvním desetiletí 21. století obnoveny střechy, okna a fasády.


Velké Meziříčí, kostel sv. Mikuláše


Vílanec, fara


Vílanec, kostel sv. Jakuba Většího

Vznik kostela spadá do období počátku 13. století (na základě dosavadních poznatků však nelze vyloučit starší původ v závěrečné čtvrtině 12. století). Z této doby zachovány spodní dvě třetiny obvodu lodě a první dvě nadzemní podlaží věže. Okolo roku 1300 vystavěn nový presbytář kvadratického tvaru bez opěráků, zaklenutý žebrovou klenbou a sakristie přiložená k jeho severnímu průčelí. Sakristie nově zaklenuta ve druhé polovině 15. století. V 16. století zvyšována věž, v jižní stěně přízemí věže zřízen vstup do kostela a před vstupem přistavěna boční předsíňka. V průběhu druhé poloviny 17. století rozsáhlá raně barokní přestavba kostela spojená se zvýšením lodi a dostavbou věže. V závěru 18. století zazděn dosavadní vstup do kostela v jižní stěně a prolomen vstup nový vstup v západní stěně věže. V souvislosti s úpravou nového vstupu do kostela zřízen nový přístup do věže přes boční předsíňku a zbudován nový krov nad lodí. V první čtvrtině 19. století zřízena dřevěná hudební kruchta. Ve druhé polovině 19. století zbudován nový rovný omítaný strop v lodi a jižní přístavba presbyteria v roce 1856 adaptována na novou sakristii.


Vlčeves, kostel sv. Anny


Vysoké Studnice, kostel Nejsvětější Trojice

I přes absenci písemných zpráv lze předpokládat vznik kostela ještě v období středověku. Z této doby lze uvažovat o zachování obvodových konstrukcí lodě. Ve druhé polovině 15. století či v průběhu 16. století lze uvažovat o výstavě věže. Kostel výrazně přestavěn v první polovině 60. let 17. století. V této době vystavěn nový presbytář a věž zvýšena o druhé a třetí (zvonové) patro. Další úpravy, spojené s výstavbou trojice kaplí, klenuté hudební kruchty a prolomení vstupu do kostela přes přízemí věže realizované ve druhém desetiletí 18. století. Ve druhé polovině 20. století interiér kostela výrazně modernizován, na místě původní zbudována nová sakristie. Ve věži umístěn zvon z roku 1719.


Žďár nad Sázavou, fara

Stávající mohutná, částečně podsklepená fara, završená výraznou mansardovou střechou byla od základů vystavěna roku 1781. Výstavbu pozdně barokního farního areálu lze rozdělit do dvou etap. V rámci první etapy (1781) byla vystavěna obytná patrová budova a krátký úsek jižního hospodářského křídla. V rámci druhé etapy, realizováné v závěrečné dekádě 18. století (1791), bylo protaženo jižní hospodářské křídlo a vystavěna sloupová stodola v jižním cípu areálu. Lokalizace původní fary dosud nebyla spolehlivě vyřešena. Tato měla stát v sousedství nynější fary, snad v místě čp. 2. Na základě rozboru dosavadních poznatků však nelze vyloučit včlenění původní fary do stávajícího objektu, a to do její severozápadní části. Ve druhé polovině 19. století (1855, 1888), kdy dochází naopak k redukci hospodářské zástavby a kdy je dílčím způsobem obnoven interiér obytné budovy.
Interiér fary je zaklenut vesměs neckovými klenbami, v patře doplněnými o štukový dekor. Zajímavý je velmi dobře zachovaný systém chodeb pro obsluhu kachlových kamen. Fara dosud obsahuje cenný soubor pozdně barokních a klasicistních výplní dveří. Cenná a stavebně zajímavá je rovněž konstrukce mansardového krovu či budova sloupové stodoly s trámovými a prkennými výplněmi překrytými šindelem.


Želetava, tvrz č. p. 1