Kontaktujte nás: +420778011526 | info@atelierobnovy.cz

STAVEBNE HISTORICKÉ PRŮZKUMY:


Arnolec, kaple sv. Anny

Vznik kaple sv. Anny spadá do 70. – 80. let 17. století, kdy byla vystavěna zjevně z iniciativy držitele zdejšího panství Černá – Rudolec, Antonína Františka z Collalto et San Salvatore. Kaple stála na trase jihozápadní komunikace spojující Jersín s Arnolcem. Z období vzniku kaple pochází hlavní základní hmota objektu, včetně krovu a zděného štítu nad vstupním průčelím. Pozdější nevýrazné úpravy realizovány pouze na přelomu 19. a 20. století, spočívající ve výměně dlažby v interiéru, výměně výplně vstupního otvoru, svým tvarem již nerespektující segmentový záklenek původního vstupu a opravě omítek. V omítkových vrstvách kaple se nachází starší nápisy, psané vesměs rudkou.

Arnolec, kaple sv. AnnyArnolec, kaple sv. AnnyArnolec, kaple sv. Anny


Bobrová, Bílkův mlýn

Historická budova mlýna barokního vzhledu postavená na složitém půdoryse s výrazně architektonicky ztvárněným průčelím rizalitu přiléhajícího k jihovýchodnímu průčelí. Nejstarší jádro mlýna lze předpokládat z období těsně před rokem 1593 – před první písemnou zmínkou o mlýnu, ve které se mlýn uvádí jako nově postavený na poddanské půdě. Již v této době se na mlýně uvádí mlynář Bílek. Poté se budova mlýna rozšiřovala směrem na severovýchod, kde vznikla prostorná mlýnice a později přístavba patrového rizalitu, v jehož patře vznikly další obytné prostory dosud vybavené hodnotnými výplněmi vstupních otvorů barokního stáří. Stavební vývoj byl de facto ukončen přestavbou hmoty přiléhajících stájí v období druhé čtvrtiny 19. století. Po roce 1945 prošel areál mlýna značnou devastací, která byla zastavena v roce 2013, kdy se záchrany a obnovy mlýna ujal stávající vlastník, který hodlá objekt památkově rehabilitovat.


Brno, Nováčkova č. p. 74

Městský dům o třech podlažích, pod celým půdorysem podsklepený, se schodišťovou přístavbou do dvora. Plocha západního průčelí opatřena hodnotnou fasádou se secesní modelací. V průčelí osazena novodobá špaletová okna, v přízemí původní dvoukřídlé vstupní dveře po odborné obnově. Dvorní průčelí opatřeno pavlačí, celkově bez prvků architektury. Průčelí opatřeno novodobými bílými plastovými okny. V přízemí osazeny historické dvoukřídlé, částečně prosklené dveře. Dvorní schodišťová přístavba dochována (včetně výplní vstupních otvorů) bez novodobých a znehodnocujících zásahů. V interiéru přístavby vřetenové schodiště; mezi rameny schodiště vložen tubus se suchými záchody.
Původní dispozice interiérů mírně upravena (z původně malých bytových jednotek o rozsahu 1+1 vzájemným propojeným vytvořeny bytové jednotky o rozsahu 2+1). Dispozice doplněna bezkoncepčně o vestavby sociálního zázemí.
Objekt vystavěný v roce 1907 jako novostavba; dochován bez zásadních proměn průčelí i dispozice. Zkoumaný dům byl postavěn na rozlehlé parcele, náležející původně do majetku Eduarda knížete Schönburg – Hartenstein. Jeho stavebníkem byl Jan Šebela, majitel menší brněnské textilní továrny. Dům byl na základě dekretů prezidenta republiky v roce 1945 zkonfiskován (manželka Jana Šebely byla německého původu) a posléze se stává majetkem města Brna.

IMG_9488.JPGIMG_9491.JPGIMG_9548.JPG


Brtnice, dům č. p. 75

Vlastní objekt domu č. p. 75, i přes svůj další bohatý stavební vývoj, si zachoval část své původní středověké dispozice. Ta je čitelná především v úrovni přízemí. U zaklenutí přízemí lze předpokládat především renesanční a barokní původ. V úrovni prvního patra je dochována fáze renesanční přestavby v rozsahu celého severního traktu hlavní obytné budovy, kde navazuje na gotické a renesanční prostory přízemí. Zaklenutí všech prostor prvního patra je však již řešeno plackovými klenbami do pasů pozdně barokního stáří. V úrovni druhého patra je již situace stavebního vývoje vůči nižším úrovním výrazně jednodušší. Vznik druhého patra souvisí až s barokní přestavbou domu, časově určenou datací na portálu v přízemí do období okolo roku 1734. V té době se v této úrovni nacházel pouze čeledník, vystavěný v rozsahu jižního traktu; ostatní prostory měly účelový skladovací charakter. Současná podoba úrovně druhého patra je dílem rozsáhlé rekonstrukce provedené v závěru šedesátých let dvacátého století. Ze starších konstrukcí se částečně dochovala pouze hmota čeledníku, a to v jihovýchodní části podlaží. Dvorní křídlo je v úrovni přízemí z části pozdně renesančního, z části barokního stáří (do období shodného s barokní přestavbou hlavní obytné budovy); úroveň patra pak lze zařadit do období klasicismu. Přízemí je dílem zaklenuté segmentovým klenbami do ocelových traverz Západní prostora je pak sklenuta plackovými klenbami do pasů. Výrazná rekonstrukce v 60. letech 20. století, spojená s vestavbou bytů do druhého patra a zasypáním části sklepních prostor.

DSCN8408.JPGDSCN8414.JPGIMG_8115.JPGIMG_8130.JPG


Brtnice, hřbitovní kaple sv. Floriána

Vznik kaple sv. Floriána spadá do 70. – 80. let 17. století. Důvod vzniku kaple pravděpodobně votivní, v souvislosti s četnými požáry města, které město zasáhly v průběhu 17. století. Z období vzniku kaple pochází hlavní základní hmota objektu, včetně krovu a obou zděných štítů. Pozdější úpravy realizovány zejména v první polovině 19. století, kdy je interiér kaple v roce 1825 zaklenut a v roce 1842 vyspraven. Kaple nevhodně opravena v 90. letech 20. století.


Brtnice, sýpka

Sýpka je součástí rozlehlého areálu někdejšího panského dvora v Brtnici. Vznik a počátky objektu vrchnostenské sýpky v Brtnici jsou úzce svázány s rozvojem vrchnostenské ekonomiky na počátku raného novověku. Původ panského dvora i sýpky se datuje do období závěrečné třetiny 16. století. Roku 1585 se v místech budoucího dvora uvádí grunt Jiříka Komínka. Dvůr je však vystavěn krátce poté. K záznamu o vlastníku usedlosti z r. 1585 je dodatečně připsána poznámka „malý dvorček panský“. V této době panský dvůr vyplňoval plochu západně od renesanční sýpky. Ta byla vystavěna nedlouho před tím. V první polovině 16. století stál v jejím místě grunt Jakuba Zvavého. Část plochy dnešního dvora zabíralo „předzámčí“. Na místě dnešní budovy tzv. Panského domu čp. 450 se nacházel dům obročního a naproti u ohradní zdi zámeckého parku byly umístěny domky pro dráby.

Dne 14. června 1760 postihl město oheň, který vypuknul na zámku v pivovaře. Dle dobového popisu události bylo během krátké doby téměř celé město v plamenech. Oheň poškodil rovněž budovy v areálu panského dvora. Při následné obnově byla sýpka zastřešena novým mansardovým krovem a opravena byla rovněž fasáda.

V roce 1771 obdržel dvůr, nacházející se již na dnešním místě, popisné číslo 7, které bylo na počátku následujícího století změněno na číslo popisné 10. V josefínském katastru z r. 1787 je pod popisným číslem 7 zachycen vrchnostenský dvůr s trojicí kuchyňských zahrad, řečených „Na kurníku“.

Výrazných úprav se dvůr dočkal zejména ve 20. a 50. letech 19. století. Mezi lety 1851 až 1852 byl z iniciativy Antonína Oktaviána II. knížete z Collalto et San Salvatore dvůr „dílem nově vystavěn, dílem částečně přestavěn“. V roce 1863 je panský dvůr v Brtnici označen jako „Karolinen Maierhof“, podle manželky Antonína Oktaviána II. - Karolíny Marie Anny kněžny z Collalto et San Salvatore, rozené hraběnky Apponyi de Nagyappony, významné donátorky a zakladatelky nadace. Dvůr obsahoval v čele patrovou obytnou a správní budovu. V levém křídle dvora byl umístěn byt šafáře, na který navazoval kravín. Dále následovala stáj pro tažný dobytek a koně. V zadní části uzavírala dvůr velká stodola. V prostoru za sýpkou podél levého křídla dvora se nacházela zahrada s drobnou parkovou úpravou.

V roce 1880 byl ve městě vybudován nový vodovod zaústěný do kamenných kruhových kašen. Jedna z kašen byla umístěna uprostřed nádvoří panského dvora. V této době zřídila vrchnost na nádvoří dvora jezdeckou školu, stáje pro koně byly umístěny v jejím v severním křídle. Roku 1885 byla západně od dvora vystavěna velká stodola. Roku 1892 byla v panském dvoře nově vystavěna lednice a kolna a v roce 1902 mléčnice.

Po roce 1945 přechází objekt sýpky společně s celým areálem někdejšího vrchnostenského dvora pod státní hospodářství. V následujícím období byla v souvislosti s instalací pásových a korečkových dopravníků zřízena drobná nástavba věže, umístěná do hřebene střechy sýpky a před sýpkou byl zřízen venkovní násypník.

Brtnice, sýpkaBrtnice, sýpkaBrtnice, sýpka


Budeč (okres JH), zámek

Dosud málo prozkoumaný areál zámku, opomíjený také v odborné literatuře (!). Hlavní obytná budova zámku o dvou křídlech, na JV s rizalitem. Severní křídlo doplněno o arkádovou lodžii. Interiéry dosud skrývají klenební konstrukce gotického, renesančního, barokního a klasicistního stáří. V úrovni prvního patra jsou zachovány rovné omítané stropy, ve dvou místnostech v JV části opatřené malovanou výzdobou z druhé poloviny 19. století. Jedna místnost završena rovným omítaným stropem s fabiony a profilovaným olištováním po obvodu. V rizalitu se v úrovni patra nachází ranně barokní kaple z roku 1672, sklenutá dvěma poli křížové klenby. Pod objektem zachováno rozlehlé sklepení o několika úrovních. Nad objektem je v téměř celém rozsahu dochován barokní krov; nad rizalitem krov z 19. st.

Objekt zatížen bohatou historií. Nejstaršími zaznamenanými vlastníky sídla byli páni z Budče, původem rodu z rakouské Thürnau (Trnavy); poté Bořitové z Budče, Koňasové z Vydří, Jankovští z Vlašimi, Matyášovští z Matyášovic, řád premonstrátů z kláštera v Louce (u Znojma), Wallisové. Historicky zajímavé jsou především v elaborátu SHP zdokumentované spory mezi členy rodu Koňasů z Vydří a přiblížení historie rodu Bořitů z Budče.


Častohostice, kostel sv. Barbory


Dačice, bašta 


Dačice, dům č. p. 65


Dolní Čepí, kostel sv. Václava

Areál kostela sv. Václava se řadí mezi nejvýznamnější sakrální památky na historickém území Moravy. Jeho historie sahá až k samým počátkům středověkého osidlování zdejšího regionu; počátky této stavby jsou nejnovějšími výzkumy kladeny na počátek, případně do první čtvrtiny 13. století, což kostel sv. Václava řadí mezi vůbec nejstarší památky nejen na Bystřicku. Tento fakt podtrhuje i skutečnost, že se do dnešních dnů kostel dochoval bez výrazných mladších stavebních a architektonických zásahů. Před námi tak stojí kostel románského původu se zcela typickou dispozicí a stavebním pojetí. Cenné je nejenom původní dochované dispoziční řešení stavby, ale také specifika v podobě dvojice nad sebou umístěných krucht či fragment někdejší věže, druhotně upravený na pavlač nástupu na kruchtu.

Areál je dotvořen ohradní zdí, jejíž součástí je na samém východním cípu přízemní budova márnice. Také tato stavba si uchovala mimořádně autentickou podobu s řadou klasicistních detailů. 


Herálec (u Humpolce), hrobka majitelů zámku


Heřmanov, areál fary č. p. 2

Budova heřmanovské fary byla vystavěna v roce 1799 a svým pojetím ještě plně zapadá do pozdně barokního rámce, který u mnoha staveb přetrvával ještě v prvních desetiletích 19. století. Dnešní vzhled budovy, stejně jako dalších budov zdejšího farního areálu, je výsledek řady stavebních proměn. Mezi vůbec nejvýznamnější a nejvýraznější patří úpravy realizované v 70. a 80. let 19. století, dále úpravy ze 70. let 20. století, a především pak velmi rozsáhlá rekonstrukce zaměřená na budovu fary, realizovaná ve dvou etapách, v letech 2009 a 2014. 

Heřmanov, faraHeřmanov, areál fary č. p. 2Heřmanov, areál fary č. p. 2


Heřmanov, kostel sv. Mikuláše

Vznik kostela spadá do období přelomu 15. a 16. století. Z pozdně gotického období zachována loď, polygonálně ukončené presbyterium se „starou“ sakristií (přiloženou k severozápadnímu průčelí) a první dvě nadzemní podlaží věže. V závěrečné čtvrtině 16. století vrcholně renesanční úpravy spočívající v zaklenutí presbytáře, věž v přízemí zaklenuta křížovou klenbou a zvýšena o druhé zděné (zvonové) patro. V průběhu 80. let 17. století raně barokní přestavba, v rámci které dochází ke zvýšení a zaklenutí lodě. Na přelomu 20. a 30. let 18. století vrcholně barokní úpravy interiéru, spojené s druhotným posazením klenebních patek v lodi a presbyteriu na mělké pilastry završené římsovými hlavicemi. V závěru presbyteria prolomena kasulová okna. V roce 1838 v lodi a presbyteriu klasicistně upravena okna (kasulová okna v závěru presbyteria ponechána). V letech 1880 až 1881 vystavěna šestiboká sakristie, přiložená k severovýchodní stěně presbyteria, postavena nová zděná hudební kruchta a u jihovýchodního průčelí věže vystavěna přístavba se schodištěm do věže. Interiér prvního patra věže zaklenut segmentovou klenbou. V roce 1910 postavena kaple Božího hrobu, přiložená k jihovýchodnímu průčelí lodě, přemístěny vstupy na hudební kruchtu a upraveny boční oltáře. Rozsáhlá rekonstrukce kostela v letech 1969 až 1972 a dále v roce 1997, kdy došlo k odstranění původních krovů nad lodí, presbyteriem a přístavbou schodiště. V kostele uchován cenný mobiliář. Ve věži cenný soubor zvonů z let 1493, 1516 a 1534.


Hranice u Malče, dvůr č. p. 6

Severovýchodní křídlo pozdně barokního hospodářského areálu, skládající se z přízemní hospodářské budovy (kravína) a přiléhající patrové správní a obytné budovy. Vznik stávajícího areálu na místě zjevně staršího vrchnostenského hospodářství spadá do období těsně po roce 1746, kdy se malečské panství s Hranicemi dostává do majetku Auersperků. Po roce 1843 patrová budova zcela nahrazuje dosavadní sídlo správy dvora, dosud sídlící v budově bývalého zámku, jenž je bezprostředně poté přestavěn na sýpku. Stavební úpravy se dotýkají také zkoumané patrové správní budovy (dnes čp. 6), a to zejména úpravou schodiště. Panství Maleč včetně dvora v Hranicích od roku 1862 ve vlastnictví JUDr. Františka Ladislava Riegera. Zdejší dvůr je v držení Riegrovi rodiny (mimo období mezi lety 1948 až 1994, kdy byl areál zestátněn) až do roku 2010, kdy jej získali stávající majitelé. Po úmyslně založeném požáru v roce 1891 je celý areál obnoven v duchu industriální architektury, jejíž užití je v daném regionu a období charakteristické. Další úpravy jsou realizovány v letech 1893 a 1902. Po roce 1948 prochází areál dvora částečnou devastací. V objektu se do dnešních dnů zachovalo četné množství cenných stavebních detailů. Mezi takové patří zejména konstrukce kleneb pozdně barokního a klasicistního stáří, především pak pozdně barokní trojlodní zaklenutí stájí (kravína).


Jemnice, bývalá kaple sv. Alžběty a špitál

Středověký jednolodní orientovaný špitální kostel sv. Alžběty, postavený po roce 1462 z iniciativy jemnických měšťanů, vykonávajících poslední vůli Štěpána Guldnera. Kostel po roce 1578 opatřen pozdně renesanční jednovrstvou sgrafitovou rustikou završenou perlovcem, z části obnovenou po roce 1990. Po josefovských reformách v závěru 18. století adaptován na obytný dům. V závěrečné čtvrtině 19. století k jižnímu průčelí presbyteria přistavěna od základu přízemní obytná budova; bez novodobých a znehodnocujících zásahů.

V budově někdejšího kostela z části zachovány architektonické detaily (kamenné ostění oken a dveří gotického stáří). Interiér lodě kostela druhotně výškově i dispozičně rozčleněn; přízemí v celém rozsahu klenuté valenými klenbami s výsečemi, patro je mimo prostor černé kuchyně plochostropé. Presbyterium výrazně stavebně upraveno v souvislosti se stavbou přiléhající přízemní obytné budovy; interiér opatřen novodobým rovným omítaným podhledem. Přízemní obytná budova přiléhající k jižnímu průčelí presbyteria je v celém rozsahu podsklepená, přízemí opatřeno v celém rozsahu rovným omítaným podhledem.

Krov nad půdorysem kostelní lodi je novodobý, zhotovený po roce 1995; krov nad presbyteriem a přízemní obytnou budovou pochází ze závěrečné čtvrtiny 19. století.


Jemnice, měšťanský dům č. p. 34

Měšťanský dům č.p. 34 na náměstí Svobody v Jemnici představuje objekt se značně složitým vývojem, sahající až do počátků formování městské zástavby na ostrožně rozprostírající se nad řekou Želetavkou v průběhu první poloviny 14. století. Na základě zběžné analýzy městské zástavby se dá předpokládat vznik objektu na konci zřejmé druhé stavební vlny, kdy došlo k zastavění dosud rozlehlého náměstí patrně dvěmi bloky domů. Zkoumaný objekt tedy pak následně přirozeně vyplnil původní spojnici mezi náměstím a hradem. Množství stavebních konstrukcí pochází právě z tohoto období. Další stavební konstrukce pak již lze zařadit až do mnohem mladšího období, tedy do doby pozdně barokní přestavby a období klasicismu, kdy došlo k úpravám fasád a krovu.


Jihlava, kostel sv. Ignáce

Výstavba kostela spadá do 80. let 17. století, dokončovací práce jsou však dílem dalších více jak osmdesáti let. Kostel sv. Ignáce z Loyoly, stejně jako celý areál někdejší koleje Tovaryšstva Ježíšova, byl vybudován na původní středověké městské zástavbě, kterou výstavba kláštera zcela pohltila a jejíž základní podobu se v rámci průzkumu podařilo zachytit nejen v písemných pramenech, ale doložit archivním plánem z druhé poloviny 17. století. Pro stavbu kostela, jejíž hlavní etapa spadá do období mezi lety 1680 až 1689, byl zvolen ověřený italský stavitel Jacopo Brascha.

Stavba představuje mimořádně významný doklad raně barokního stavitelství a zároveň je pokladnicí obsáhlého souboru velmi hodnotné výzdoby, řady prvků a stavebních detailů, pocházejících zejména z poslední třetiny 17. století a období prvních dvou třetin 18. století. Na výstavbě, výzdobě a vybavení kostela se podíleli přední stavitelé a umělci.  Z nejcennějších součástí tohoto souboru lze vyjmenovat především štukovou výzdobu fasád, jejímž autorem je Giovanni Battista Brentani, štukovou výzdobu interiéru, kterou provedl štukatér Pietro Antonio Caroste. Velmi cenná je rovněž fresková výzdoba kleneb v presbyteriu, lodi a na klenbách bočních kaplí, zhotovená význačným západomoravským barokním malířem Karlem Františkem Tepperem.

Jihlava, kostel sv. IgnáceJihlava, kostel sv. IgnáceJihlava, kostel sv. IgnáceJihlava, kostel sv. Ignáce


Jimramov, ul. Panská č. p. 130 (a č. p. 210)

Stavba vznikla v období třetí čtvrtiny 18. století, kdy Jimramov zaznamenal svůj největší rozmach, trvající až do první poloviny století následujícího. K roku 1789 je také doložen pravděpodobně první majitel, jistý Jan Langer. Dům byl původně vystavěn s tradiční trojdílnou dispozicí – rozdělen byl na obytnou světnici, ve střední části se nacházela menší předsíň, v jejíž zadní části byla umístěna oddělená černá kuchyně. Zadní část objektu sloužila hospodářským účelům. Před rokem 1830 došlo k oddělení části budovy pod nové číslo popisné. Vyčleněna byla pouze hospodářská část, která byla zhruba v polovině rozdělena subtilní cihelnou příčkou na dvě prostory. Vznikla tak menší obytná místnost s kuchyňským koutem a předsíňka s technickým a sociálním zázemím. V souvislosti s rozdělením stavby vyvstala nedlouho poté potřeba opatřit dosud nekrytou pavlač, opatřenou pouze barokně profilovaným zábradlím, bedněním s prolomenými okny. Tato přestavba spadá do závěrečné čtvrtiny 19. století, kdy také došlo k prolomení trojdílného okna v obytné místnosti. Ostatní stavební zásahy jsou dílem mladších, čistě utilitárních úprav. Jedná se zejména o armování jižní obvodové stěny, která je značně poškozená působením vlhkosti a sesuvem zeminy ze svahu. Krov je dílem oprav po požáru, který zachvátil tento úsek městečka v roce 1885. Hodnotná stavba stála delší čas mimo jakýkoli zájem, což mělo za následek její havarijní stav. V roce 2011 provedena demolice.

Jimramov, č. p. 130


Kamenice u Jihlavy, dům č. p. 72


Křižanov, kostel sv. Václava

Původ objektu sahá do období přelomu 12. a 13. století, přičemž nejstarší zdivo stavby dodnes ukrývá původní románské jádro. Z nejstaršího období se zachovala rovněž masivní věž, svojí podobou až nápadně připomínající věž s útočištnou a obytnou funkcí – tzv. bergfrit. Nejedná se tedy zjevně o jádro starší sakrální stavby, nýbrž o jádro opevněného sídla, až následně využité vlivem složitého historického vývoje pro kostel. Ten později prošel gotickou a pozdně gotickou přestavbou, uchovanou dodnes zejména ve hmotě presbyteria zaklenutého žebrovou klenbou a hmotě jižní kaple sv. Michala. Z 16. století se v kostele zachoval cenný soubor renesančních náhrobků majitelů křižanovského panství. Rozsáhlých úprav se kostel dočkal v průběhu druhé poloviny 17. století, kdy prošel raně barokní přestavbou. Ta se dotkla zejména lodi kostela a jižní kaple sv. Michala. Zřízen byl rovněž nový nástup do věže. V průběhu 18. století byla přistavěna předsíňka u západního vstupu do kostela. Dalších rozsáhlých úprav se kostel dočkal v průběhu 19. století. V první polovině 19. století došlo zejména k přestavbě sakristie vynucené zřízením panské oratoře. V souvislosti s touto přestavbou bylo rovněž zřízeno při východní stěně sakristie schodiště, zpřístupňující nové prostory oratoře. Závěrečná čtvrtina 19. století a počátek 20. století se nesly v duchu historizujících (regotizujících) úprav. Kostel byl výrazně poškozen při spojeneckém náletu v květnu 1945, kdy byla nejvíce poškozena zejména jižní kaple sv. Michala. Při následných opravách byla opravena klenba v lodi kaple a upravena podoba předsíňky jižního vstupu. Proběhla rovněž rozsáhlá oprava náletem značně poškozeného krovu nad lodí kostela a jižní kaplí sv. Michala. Další úpravy byly realizovány ve druhé polovině 60. let 20. století, kdy byla opravena fasáda kostela, a v 70. letech 20. století, kdy byl upraven interiér. V rámci této etapy kostel získal nová okna, osazená vitrážemi zhotovenými podle návrhu architekta L. Kolka.

Obrovskou přidanou hodnotou křižanovského kostela je neporušený –autenticky dochovaný stav románské věže. Ten je způsoben zejména malým zájmem o tyto prostory po celé trvání 20. století (věž nebyla předmětem oprav).

Křižanov, kostel sv. VáclavaKřižanov, kostel sv. VáclavaKřižanov, kostel sv. VáclavaKřižanov, kostel sv. Václava


Měřín, kaple Panny Marie Sněžné

Původně špitální kaple raně barokních tvarů, jejíž vznik je na základě dosavadního poznání archivních pramenů možné směřovat do období mezi lety 1690 až 1724. Mimo obnovu kaple ve dvacátých letech 20. století, během které došlo k nepříliš zdařilé výměně konstrukce krovu, a během níž nebyla obnovena hmota věže sanktusníku, nebyla stavba dotčena výraznou stavební proměnou a uchovala si tak dodnes svůj původní barokní vzhled z doby výstavby. Mezi změny, které však nezasáhly do hmoty budovy, patří provedení novodobých vnějších omítek (1987), výměna dlažby v interiéru kaple (20. léta 20. století), úprava velikosti vstupního otvoru (polovina 19. století).

Měřín, kaple Panny Marie Sněžné


Moravské Křižánky, dům č. p. 45

Zkoumaný objekt lze, při srovnání s jinými soudobými sklářskými areály v okolí i jinde v českých zemích, spojit se sídlem vlastníka hutí, jejich správy, případně již od počátku (v úrovni přízemí) s hostinským provozem, který následně přetrval až do moderní doby. Vznik objektu spadá do období kolem poloviny 17. století (stavba vznikla na místě starších selských gruntů). Okolo poloviny 18. století dochází k úpravě zaklenutí části sklepních prostor. Na počátku 19. století hlavní obytná budova výrazně klasicistně přestavěna. Další dílčí úpravy zaznamenány ve druhé polovině 19. století. V průběhu druhé poloviny 20. století provedena řada nevhodných, avšak snadno reverzibilních zásahů.


Nížkov, kostel sv. Mikuláše, kostnice a fara


Nové Veselí, kostel sv. Václava


Pavlov (okres JI), kostel sv. Víta

Samostatně stojící, půdorysně členitá jednolodní orientovaná stavba, na východě ukončená půlkruhovým závěrem presbyteria. K jižní straně presbyteria přiložena obdélná sakristie se zaoblenými vnějšími rohy s panskou oratoří v patře. K levému okraji jižní stěny přiléhá čtyřboká přístavba předsíňky, uzavírající boční vstup do kostela. Ze severu přiléhá k hmotě kostela masivní hmota věže, mírně pootočená směrem na východ, výškově rozčleněná do pěti nadzemních podlaží. Podél západního průčelí věže umístěna přístavba ukrývající jednoramenné schodiště na věž. Při pravém okraji severní stěny umístěno vnější kolmé jednoramenné nekryté schodiště zpřístupňující hudební kruchtu. Hlavní vstup prolomený v ose západní stěny lodě chráněný čtyřbokou přístavbou předsíňky. 

Vznik kostela spadá do první poloviny 13. století. Realizace dalších stavebních úprav kostela doložena v závěrečné třetině 17. století (okolo roku 1687). V letech 1772 až 1775 rozsáhlá pozdně barokní přestavba kostela spojená s realizací přístavby sakristie s oratoří v patře k jižnímu průčelí presbyteria, překlenutí interiéru lodě a kněžiště a zvýšením věže o zvonové patro. V první čtvrtině 19. století (okolo roku 1819) vystavěna dvojice předsíní u vstupů do lodi a přistavěno vnější zděné schodiště na věž. V průběhu 19. století kostel několikrát opravován, v rámci oprav realizovány dílčí stavební úpravy a obnovován mobiliář.

Pavlov, kostel sv. VítaPavlov, kostel sv. Víta


Pavlov (okres ZR), kostel sv. Filipa a Jakuba

Areál kostela sv. Jakuba a Filipa v obci Pavlov je tvořen budovou kostela, jehož jádro (presbyterium a 2/3 chrámové lodě) je raně gotického stáří. Toto zjištění se opírá zejména o nálezy raně gotických oken, jejichž tvarosloví výtvarně vychází z tzv. cistersko-burgundské gotiky. Severozápadní 1/3 chrámové lodě je dílem dostavby kostela ve třetí čtvrtině 18. století. Z této dostavby a přestavby kostela se též zachoval plán stavebních úprav. Presbyterium kostela je zakončeno plochým závěrem. K severovýchodní stěně presbyteria přiléhá obdélná sakristie. Kostel je zastřešen sedlovou střechou, na JV zvalbenou.
Interiér lodě kostela je zaklenutý křížovou klenbou s žebry novodobého původu (z let 1958 – 1964); presbyterium je sklenuto plackovou klenbou, provedenou teprve po roce 1900. Sakristie je sklenutá valenou klenbou členěnou dvojicí výsečí.
V jihovýchodním cípu areálu se nachází čtyřpodlažní věž završená zvonovou střechou. Přízemí věže (někdejší průjezd) je zaklenuto valenou klenbou pozdně gotického stáří. Areál je obehnán ohradí zdí; v nižší úrovni zděnou z kamene, ve vyšší úrovni z cihel (okolo r.1930).


Petrovice u Jihlavy, kostel sv. Petra a Pavla

Budova kostela, zasvěceného sv. Petru a Pavlu, je součástí drobné osady Petrovice, dnes místní části obce Puklice. Kostelní stavba je obklopena hřbitovem, lemovaným nepravidelně zalamovanou kamennou zdí a je posazena v dominantní poloze na výrazně vyvýšené terénní hraně nad pravým břehem řeky Jihlavy. Kostel je přirozeně orientován a sestává z malé obdélné lodi, k níž se na východě připojuje poněkud širší kněžiště gotického tvaru, a z mohutné západní věže. Na severu přiléhá ke kněžiští obdélná sakristie a oratoří v patře, při jižním průčelí lodi kryje původní vstup s lomeným portálem menší předsíň se sedlovou střechou a výraznou renesanční atikou. 

Interiér kostela je vesměs zaklenut gotickou žebrovou klenbou v presbytáři, jednoduchou klenbou v sakristii a renesanční výsečovou klenbou v prostoru lodi. V její západní části nad vstupem do podvěží je vyklenuta varhanní kruchta s bočním zděným schodištěm. Zastřešení kostela je sedlového tvaru, věž ukončuje cibulová střešní konstrukce s lucernou. Okna a vstupy různého tvaru dokumentují složitý vývoj objektu.

Vznik kostela je kladen do období vrcholného sředověku, výrazné proměny jsou spojovány s počátkem 17. století, kdy kostel sloužil jako pohřebiště majitelů puklického panství a dalších šlechtických statků v okolí. Tento účel dokládá neobvykle velké množství náhrobních kamenů a litinových pamětních desek z období od 16. do 19. století.


Polná, hřbitovní kostel sv. Barbory

I přes dosavadní tvrzení, která výstavbu kostela řadila do let 1720 až 1725, bylo na základě kritického rozboru architektury období vzniku přehodnoceno. Kostel představuje charakteristického zástupce tzv. raně barokní architektury, která se souběžně objevuje s pozdní renesancí ve druhé dekádě 17. století a trvá do 90. let 17. století, přičemž její aplikace se zcela vytrácí s nástupem 18. století, přičemž se, na základě zmíněné kritické analýzy stavby, předpokládá v rámci výstavby stávajícího kostela využití starší hmoty věže – zvonice, jejíž původ je nově řazen do období 16. či první poloviny 17. století. Dostavba zvonového patra věže pak spadá do doby stavby raně barokního kostela. Po požáru města v roce 1823, byl požárem poničený kostel při následné opravě opatřen novým krovem, věž získala zastřešení provizorní, které bylo nahrazeno odpovídajícím cibulovým krovem až v roce 1862. Kostel opatřen mimořádně cennou freskovou výmalbou kleneb od Karla Františka Teppera. Stejný autor vyhotovil též rozměrný oltářní obraz a obrazy bočních oltářů. V kostele jsou instalovány cenné barokní jedno-manuálové varhany pocházející z první čtvrtiny 18. století.


Poštorná, Lékařský dům č. p. 418 na tř. 1. máje 

Pozdně historizující stavba, vystavěná v letech 1908 až 1909 podle návrhu lichtenštejnského dvorního architekta Karla Weinbrennera. Mimořádně cenné je především ztvárnění fasád hojně užívající prefabrikované cihelné tvarovky z produkce místní knížecí cihelny. Mimo architektonického pojetí samotné stavby je cenné i její umístění do obdobně řešené okolní zástavby, zastoupené především dominantní stavbou farního kostela Navštívení Panny Marie, budovou římskokatolické fary, rozlehlou stavbou tzv. „červené školy“ a budovou tzv. české školy, vystavěné vídeňským školským spolkem Komenský v těsném sousedství zkoumané budovy.
V objektu se do dnešních dnů zachovalo značné množství cenných stavebních konstrukcí a detailů – mimo vnější architektury a užití glazované střešní krytiny pak zejména jednoramenné ústřední arkádové schodiště, segmentově klenuté stropy v suterénu a části přízemí a původní výplně okenních a části vstupních otvorů.

DSCN0260.JPGDSCN0273.JPGDSCN9874.JPG


Prostředkovice, špýchar

Renesanční špýchar vystavěný v průběhu 16. století v areálu rozsáhlého hospodářského dvora. Patrová budova špýcharu se rozkládá na téměř pravidelném čtvercovém půdoryse a je zastřešena zvalbenou stanovou střechou pokrytou dřevěným šindelem. Obě výškové úrovně jsou vyjma jihovýchodní stěny členěny štěrbinovými sýpkovými okny stojatě obdélného tvaru, jež jsou v líci s fasádou armovány neopracovanými kameny. Vstup do objektu je umožněn z úrovně přízemí otvorem prolomeným v ose severovýchodní stěny. Budova je omítnuta hrubě hlazenou omítkou. Severní, západní a jižní průčelí je v nárožní zdobeno kvádrováním, u oken patra jsou provedeny rustikální škrábané pasparty. U jihozápadního průčelí je pasparta u pravého okna v patře doplněna o vročení 1581. Interiér stavby je v obou výškových úrovních opatřen dřevěným trámovým stropem s prkenným záklopem.


Radostín nad Oslavou, kostel sv. Bartoloměje

Původně opevněný areál farního kostela sv. Bartoloměje tvoří pohledovou dominantu širokému okolí. Nejstarší jádro městského kostela pochází z období první čtvrtiny 13. století, přičemž existence starších konstrukce není bez archeologického výzkumu zcela vyloučena. Z doby existence vnějšího opevnění se dodnes zachovala samostatně stojící věž a část ohradní stěny (zejména v úseku jižním a jihovýchodním). Na budově kostela není v období středověku vyloučena existence podsebití. Na počátku 16. století stavebně upravena a nově zaklenuta sakristie.
V 70. letech 18. století prochází areál kostela výraznější barokizací. Původní středověký stav zachycen na plánu barokní přestavby z počátku 70. let 18. století, který spolu s prokázáním existence stavebních konstrukcí (okna tvarově odpovídající v regionu relativně hojně zastoupené tzv. cistersko – burgundské gotiky v severní stěně presbyteria /nad sakristií/, kamenného sedlového portálu v severní obvodové stěně sakristie aj.) odpovídajících období před polovinou 13. století, vyloučil vznik stávající budovy kostela až v závěrečné čtvrtině 18. století, jak bylo dosud mylně uváděno. V rámci barokních úprav kostel rozšířen severozápadním směrem, vystavěny nové boční předsíňky a kůr. Interiér lodě kostela nově zaklenut trojicí pruských plackových kleneb do pasů, presbytář nově zaklenut plackovou klenbou s koutovými výběhy. Věž kostela zvýšena o zvonové podlaží.
V roce 1857 kostel i věž poškozeny požárem. Během roku 1857 postaven nový krov nad budovou kostela, věž zastřešena provizorně stanovou stříškou nahrazenou v roce 1924 novým cibulovým krovem s makovicí. Ve druhé polovině 19. století odstraněna z důvodů rozšíření hřbitova hmota boční předsíňky při severovýchodním bočním vstupu do lodě kostela.
Poslední, vesměs dekadentní úpravy realizovány v roce 1941 a ve druhé polovině 20. století (sejmutí vřetenového schodiště na kůr i půdu a jeho nahrazení komunikačně naprosto nevhodným a nedořešeným pojetím a rozšíření kůru v roce 1941, břízolitová omítka a obklad stěn v lodi kostela provedený ve třetí čtvrtině 20. století aj. Také provedení nových ciferníků v roce 1941 nepatří za šťastná řešení). V současné době připravována celková citlivá rehabilitace této jedinečné památky (obnova architektonického členění, výměna střešní krytina s obnovou sanktusníku apod.), v rámci které byl zpracován předkládaný elaborát SHP.
Někdejší barokní kostnice, jež je součástí JV části ohradní zdi areálu upravena ve druhé čtvrtině 19. století na kapli Panny Marie.
Kostel je zastřešen zvalbenou střechou, na západním průčelí se zděným štítem. Věž kostela je opatřena cibulovým zastřešením s makovicí. Interiér kostela zaklenut plackovými klenbami, v sakristii klenbou valenou výsečemi. Křížovou klenbou zaklenuta přízemní úroveň věže. Krov nad budovou kostela pochází z doby po požáru Radostína v roce 1857, cibulové zastřešení věže pochází z r. 1924, kdy byla také sejmuta provizorní stanová stříška z doby po požáru r. 1857.


Stonařov, fara

Areál římskokatolické fary čp. 83 ve Stonařově vyplňuje jihovýchodní kout někdejšího stonařovského náměstí. Je tvořen patrovou obytnou budovou, stájemi a stodolou. Jádro obytné budovy tvoří hmota někdejšího věžovitého paláce mladší stonařovské tvrze, jejíž počátky sahají do závěrečné čtvrtiny 14. století, kdy byla sídelním objektem polické větve významného rodu Ranožírovců. Poté v držení rodu píšícím se ze Stonařova a rodu z Ústrašína. Za držení stonařovského statku rodem z Prostiboře palác tvrze v závěrečné třetině 15. století pozdně goticky rozšířen do dvouprostorové podoby. Budova výrazně renesančně přestavěna a rozšířena v první čtvrtině 16. století rodem Roubíků z Hlavatce. Od roku 1531 do první čtvrtiny 18. století v majetku města Jihlavy, posléze tvrz využita pro sídlo stonařovské církevní správy. V průběhu druhé třetiny 18. století někdejší tvrz barokně přestavěna pro potřeby stonařovské farnosti. Ve stejné době zřízen nový farní hospodářský areál umístěný východně ve dvoře za budovou fary. V hlavní obytné budově zachovány klenební konstrukce pozdně gotického, renesančního, barokního a klasicistního stáří a rovněž velice cenný soubor dřevěných trámových stropů se záklopem (v přízemí zachován druhotně užitý renesanční malovaný trámový strop se záklopem). V patře objektu se nachází cenná vrcholně barokní kachlová kamna.
Zvlášť cenný objekt, se zásadní vazbou na nejstarší dějiny širokého regionu, tvořící neoddělitelnou součást areálu stonařovského farního kostela sv. Václava.


Suchá, kaple Nejsvětější Trojice

Původně barokní kaple obdélného půdorysu vystavěná nejpozději v sedmdesátých letech 18. století na náklady zdejšího sedláka Filipa Miksche. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století stavebně upravená; interiér kaple byl opatřen silně stlačenou klenbou s výsečemi dřevěné konstrukce a stavebně upravena byla okna prolomená v severní a jižní stěně. Při úpravách v 80. letech 19. století doplněna architektura průčelí. Poslední rekonstrukce kaple proběhly v roce 2001 a 2013.
Interiér vybaven hodnotným historickým mobiliářem; oltářem Nejsvětější Trojice barokních tvarů, lavicemi, křížovou cestou. Z doby výstavby kaple pochází zjevně jednokřídlé vstupní dveře svlakové konstrukce opatřené dobovým kováním, druhotně upravené při rekonstrukci v roce 1880.


Švařec, kaple Nejsvětější Trojice

Vznik kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci je dosud značně nejasný. Původ kaple lze s velkou pravděpodobností hledat ve spojitosti se zdejší rozsáhlou těžbou stříbrných rud, doloženou na zdejším území již ve 13. století. Z období vzniku kaple především nižší partie obvodového zdiva kaple a částečně i hmota obou štítů. Pozdější úpravy realizovány zejména na počátku 18. století (1708) a v roce 1857, kdy byla kaple důkladně opravena na náklady Vladimíra hraběte Mitrovského. Ve 40. letech 20. století prošla kaple rozsáhlou revitalizací, během které došlo nejen na výměnu krovu nad lodí kaple, ale též k rozsáhlým terénním úpravám v bezprostředním okolí kaple.


Telč - Staré Město, špitál

Vznik nejstarších konstrukcí skrytých v severním křídle (původní staroměstské faře) spadá do 14. století. Z této doby zachován sklep s klenutím, umístěný pod kaplí a dvojice kamenných portálů. Pozdější úpravy lze předpokládat v průběhu 15. a v první polovině 16. století. Ve třetí čtvrtině 16. století budova v souvislosti se změnou užívání na špitál výrazně přestavěna. Další rozsáhlá přestavba špitálního areálu, spojená s rozšířením hlavní obytné budovy směrem na západ a s dostavbou správních, obytných a hospodářských budov jižně od budovy původní realizována v šedesátých letech 18. století. Interiér staveb zaklenut plackovými klenbami do pasů, vesměs opatřených výzdobou vpadlými zrcadly. V rámci přestavby zřízena v hlavní obytné budově kaple Dítěte Ježíše, dosud opatřená cennou freskovou výmalbou (Josef. L. Daisinger) a hodnotných mobiliářem (oltář z dílny Františka Josefa Hamba). Areál v první polovině 50. let 20. století ohleduplně přestavěn pro potřeby domova důchodců. V roce 1977 zastavěna do proluky jižního křídla kotelna a část prostor západního upravena na prádelnu. V 80. letech 20. století do nádvoří vestavěna prosklená veranda. Po roce 1989 postupně restaurována kaple a při východním křídle zřízena přístavba kuchyně. V prvním desetiletí 21. století obnoveny střechy, okna a fasády.


Velké Meziříčí, kostel sv. Mikuláše


Vílanec, fara

Budova fary čp. 1 ve Vílanci představuje objekt se značně složitým historickým a v návaznosti rovněž poměrně složitým stavebním vývojem, odrážejícím ve hmotě dnešní fary postupné změny z původně pozdně renesanční budovy čistě profánní správy, jejíž detailnější poznání bude předmětem dalšího usilovného bádání.

Vznik budovy spadá do období poslední čtvrtiny 16. století. Z této doby zachována základní hmota budovy, část původní dispozice, část kleneb v úrovni přízemí (necková klenba s výsečemi, křížová klenba o dvou polích) a část dřevěných trámových stropů s překládaným záklopem. Pozdější úpravy, spíše nepatrného charakteru, lze předpokládat v průběhu 17. a v první polovině 18. století. Výrazná přestavba areálu, realizovaná snad v souvislosti s předpokládanou změnou využití původně stavby profánního charakteru na faru, zaznamenána v polovině 18. století. V této době budova výrazněji adaptována k obytným účelům, a to zejména dílčí úpravou dispozice, spojenou s úpravou stropů (u dvou stropů zachována pozdně barokní štuková výzdoba) a vložením černé kuchyně. V této době rovněž vystavěno přízemní hospodářské křídlo, přiléhající k severozápadnímu průčelí hlavní obytné budovy. Další přestavba doložena před polovinou 19. století (1847). V polovině 60. let 20. století necitlivá adaptace na byty pro potřeby Československého státního statku. 

Vílanec, kostel sv. Jakuba Většího

Vznik kostela spadá do období počátku 13. století (na základě dosavadních poznatků však nelze vyloučit starší původ v závěrečné čtvrtině 12. století). Z této doby zachovány spodní dvě třetiny obvodu lodě a první dvě nadzemní podlaží věže. Okolo roku 1300 vystavěn nový presbytář kvadratického tvaru bez opěráků, zaklenutý žebrovou klenbou a sakristie přiložená k jeho severnímu průčelí. Sakristie nově zaklenuta ve druhé polovině 15. století. V 16. století zvyšována věž, v jižní stěně přízemí věže zřízen vstup do kostela a před vstupem přistavěna boční předsíňka. V průběhu druhé poloviny 17. století rozsáhlá raně barokní přestavba kostela spojená se zvýšením lodi a dostavbou věže. V závěru 18. století zazděn dosavadní vstup do kostela v jižní stěně a prolomen vstup nový vstup v západní stěně věže. V souvislosti s úpravou nového vstupu do kostela zřízen nový přístup do věže přes boční předsíňku a zbudován nový krov nad lodí. V první čtvrtině 19. století zřízena dřevěná hudební kruchta. Ve druhé polovině 19. století zbudován nový rovný omítaný strop v lodi a jižní přístavba presbyteria v roce 1856 adaptována na novou sakristii.


Vlčeves, poutní kostel sv. Anny

DSCN0253.JPGDSCN0232.JPGDSCN0245.JPGDSCN0233.JPG


Vysoké Studnice, kostel Nejsvětější Trojice

I přes absenci písemných zpráv lze předpokládat vznik kostela ještě v období středověku. Z této doby lze uvažovat o zachování obvodových konstrukcí lodě. Ve druhé polovině 15. století či v průběhu 16. století lze uvažovat o výstavě věže. Kostel výrazně přestavěn v první polovině 60. let 17. století. V této době vystavěn nový presbytář a věž zvýšena o druhé a třetí (zvonové) patro. Další úpravy, spojené s výstavbou trojice kaplí, klenuté hudební kruchty a prolomení vstupu do kostela přes přízemí věže realizované ve druhém desetiletí 18. století. Ve druhé polovině 20. století interiér kostela výrazně modernizován, na místě původní zbudována nová sakristie. Ve věži umístěn zvon z roku 1719.


Žďár nad Sázavou, fara

Stávající mohutná, částečně podsklepená fara, završená výraznou mansardovou střechou byla od základů vystavěna roku 1781. Výstavbu pozdně barokního farního areálu lze rozdělit do dvou etap. V rámci první etapy (1781) byla vystavěna obytná patrová budova a krátký úsek jižního hospodářského křídla. V rámci druhé etapy, realizováné v závěrečné dekádě 18. století (1791), bylo protaženo jižní hospodářské křídlo a vystavěna sloupová stodola v jižním cípu areálu. Lokalizace původní fary dosud nebyla spolehlivě vyřešena. Tato měla stát v sousedství nynější fary, snad v místě čp. 2. Na základě rozboru dosavadních poznatků však nelze vyloučit včlenění původní fary do stávajícího objektu, a to do její severozápadní části. Ve druhé polovině 19. století (1855, 1888), kdy dochází naopak k redukci hospodářské zástavby a kdy je dílčím způsobem obnoven interiér obytné budovy.
Interiér fary je zaklenut vesměs neckovými klenbami, v patře doplněnými o štukový dekor. Zajímavý je velmi dobře zachovaný systém chodeb pro obsluhu kachlových kamen. Fara dosud obsahuje cenný soubor pozdně barokních a klasicistních výplní dveří. Cenná a stavebně zajímavá je rovněž konstrukce mansardového krovu či budova sloupové stodoly s trámovými a prkennými výplněmi překrytými šindelem.


Žďár nad Sázavou, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice

Samostatně stojící jednolodní orientovaná stavba s krátkou příčnou lodí, na jihovýchodě ukončená půlkruhovým závěrem presbyteria. K presbyteriu v ose přiložena sakristie trojúhelného půdorysu. V lodi dřevěná hudební kruchta. Interiér kostela je částečně klenutý. Loď je opatřena půlkruhově valenou klenbou, modelovanou ve své střední části párem širokých styčných trojúhelných výsečí, v transeptu párem výrazně menších protilehlých výsečí, opět trojúhelného tvaru. Na hranách výsečí jsou patrny výrazné maltové hřebínky. Pod výběhem klenby obíhá po obvodu stěn profilovaná římsa. Závěr kaple, tvořený apsidou, klenutou konchou, je oproti ostatním částem svatyně výrazně malý a je od lodi oddělen půlkruhovým pasem. V interiéru kostela instalován hlavní oltář vrcholně barokního stáří, kostelní lavice barokního stáří a varhany s mechanickou trakturou pocházející ze závěru 19. století. 

Vznik kostela spadá do první třetiny 17. století, v období, Další úpravy kostela, spojené s dokončením „kaple obnovené a nedokončené“, realizovány v závěrečné třetině 17. století (po roce 1672). Okolo roku 1715 zhotovena přístavba trojboké sakristie. V průběhu 19. století kostel několikrát opravován, v rámci oprav realizovány malé dílčí stavební úpravy a obnovován mobiliář. V 70. letech 20. století adaptace na smuteční síň MNV. V letech 2001 až 2004 obnova kostela spojená s částečnou rehabilitací nevhodných zásahů.

Žďár nad Sázavou, kostel Nejsvětější TrojiceŽďár nad Sázavou, kostel Nejsvětější TrojiceŽďár nad Sázavou, kostel Nejsvětější Trojice


Želetava, tvrz č. p. 1